Tinos | |
---|---|
Τήνος (řecky) | |
krajina na ostrově | |
Lokalizace | Egejské moře |
Stát | Řecko |
• kraj | Jižní Egeis |
• reg. jednotka | Tinos |
• obec | Tinos |
• obecní jednotka | 3 |
• komunita | 13 |
• sídla | 62 (64)[1] |
Topografie | |
Rozloha | 194,59 km² |
Zeměpisné souřadnice | 37°32′ s. š., 25°10′ v. d. |
Nejvyšší vrchol | Tsiknias (726 m n. m.) |
Osídlení | |
Počet obyvatel | 8 636 (2011[2]) |
Hustota zalidnění | 44,38 obyv./km² |
Největší sídlo | Tinos |
Používané jazyky | Řečtina |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tinos (druhý pád Tinu, řecky Τήνος) je řecký ostrov, který leží v souostroví Kyklady v Egejském moři mezi jihovýchodním koncem ostrova Andros a severozápadním koncem ostrova Mykonos severovýchodně od ostrova Syros. Spolu s okolními malými neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec jež je zároveň regionální jednotkou spadající pod kraj Jižní Egeis.
V obci a tedy i v regionální jednotce v roce 2011 žilo 8636[2] obyvatel, což je také počet obyvatel hlavního ostrova. Největším městem a sídlem obce a regionální jednotky je Tinos, přičemž žádné další sídlo nemá více než 400 obyvatel. Obec Tinos se člení na tři obecní jednotky, které se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.
Ve dvanáctém století před naším letopočtem se zde usadili Iónové, které vedl Tinos, podle něhož byl ostrov pojmenován.[3] Aristotelés ho pro bohaté zdroje vody nazýval Hydroessa. Ostrované byli součástí Athénského námořního spolku a bojovali u Platají proti Peršanům. V roce 1207 se ostrov stal součástí Vévodství Naxos, Turci ho obsadili až v roce 1715. Na Tinu se narodil malíř Nikolaos Gyzis.
Tinos má více než 700 chrámů a je nazýván „řecké Lurdy“.[4] Velká pouť vede do kostela Panagia Evangelistria k mariánské ikoně. Obyvatelé se hlásí k řecké pravoslavné církvi a římskokatolické církvi.
Nejvyšším vrcholem je Tsiknias se 727 metry, významná je také hora Exomvurgo se 641 metry, kde byla ve středověku vybudována pevnost.[5] Těžil se zde mramor, žula a serpentinit, který byl použit také při stavbě pařížského Louvru. Podnebí je středomořské a ovlivňuje je suchý severní vítr meltemi. Na ostrově se nachází množství větrných mlýnů a ozdobných holubníků z benátských dob, kdy se zde nacházela stanice poštovních holubů.[6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tinos na anglické Wikipedii.