Prajutch Čan-Oča
Prajutch Čan-Oča (2022)
Stranická příslušnost
Členství	United Thai Nation (2023)
Narození	21. března 1954 (70 let) Nakhon Ratchasima
Choť	Naraphon Chan-ocha (od 1984)
Příbuzní	Pricha Chan-ocha (sourozenec)
Alma mater	Chulachomklao Royal Military Academy Armed Forces Academies Preparatory School
Profese	politik a důstojník
Ocenění	Řád bílého slona Řád Rámy Řád Chula Chom Klao Řád thajské koruny komandér Záslužné legie
Podpis
Webová stránka	www.prayutchan-o-cha.com
Commons	Prayut Chan-o-cha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prajutch Čan-Oča (thajsky ประยุทธ์ จันทร์โอชา, * 21. března 1954 Provincie Nakhon Ratčasima) je thajský politik, bývalý důstojník Královské thajské armády a vůdce Národní rady pro mír a pořádek, vojenské junty vládnoucí Thajsku v letech 2014–2019. Již od převratu v roce 2014 je thajským premiérem, od srpna 2019 vykonává i funkci ministra obrany.

Život

Studium a armádní kariéra

Narodil se do vojenské rodiny v severovýchodní thajské provincii Nakhon Ratčasima. Studoval na různých domácích vojenských akademiích. Po absolvování sloužil v prestižním 21. pěším pluku, známém jako „Královnina garda“ a posléze se stal jeho velitelem. V thajské armádě postupně dosáhl vysokých hodností, v roce 2003 se stal velitelem divize a v roce 2006 byl povýšen na generálmajora.^[1][2]

Po armádním puči v roce 2006, který odstavil od moci premiéra Tchaksina Šinavatru, byl díky podpoře generála Anuphonga Phaochindy znovu povýšen a stal se členem dočasného parlamentu, který fungoval až do konce roku 2007. Jeho oddanost vůči Phaochindovi postupně přerostla v partnerství a společně vytvořili skupinu vojenských vůdců známou jako „Východní tygři“. V říjnu 2009 se Čan-Oča stal náčelníkem štábu armády.^[2]

V období turbulentních událostí roku 2010 (masových protestů tzv. hnutí červených košil, stoupenců bývalého premiéra Šinavatry, proti premiérovi Apchisitovi Vedžadžívovi, vyhlášení výjimečného stavu a následného krvavého potlačení povstání^[3][4][5]) byl hlavním zastáncem použití síly proti demonstrantům. K 1. říjnu 2010 jej král Pchúmipchon Adunjadét jmenoval vrchním velitelem armády.^[6]

V roce 2011 výrazně zasáhl do politiky, když armáda pod jeho vedením nepřímo vyzvala občany, aby hlasovali proti Jinglak Šinavatrové, sestře svrhnutého premiéra Šinavatry.^{[pozn. 1][2]}

Po převratu v roce 2014

V listopadu 2013 vypukly protesty za odstoupení vlády Jinglak Šinavatrové,^[7] přičemž Čan-Oča se z pozice velitele armády zpočátku vyjádřil zamítavě vůči možnému příklonu armády k některé ze soupeřících stran.^[8] Demonstrace pokračovaly i po prosincovém rozpuštění parlamentu,^[9] nasazení armády v lednu 2014 a vyhlášení výjimečného stavu,^[10][11] a zeslábly až krátce před konáním únorových předčasných voleb.^[12] Politická krize pak pokračovala anulací voleb,^[13] obnovením protestů^[14] a rozhodnutím ústavního soudu o ukončení vlády dosavadní premiérky.^[15] V této situaci vystoupila nečekaně v květnu 2014 armáda pod vedením generála Čan-Očy: zavedla v zemi stanné právo a cenzuru,^[16] prakticky ihned nato ohlásila státní převrat, zrušila ústavu,^[17] zadržela bývalou premiérku^[18] a samotný vůdce převratu Čan-Oča byl ještě téhož měsíce králem Pchúmipchonem Adundétem formálně jmenován do čela vládní vojenské rady.^[19]

Vládnoucí vojenská junta vydala v červenci 2014 prozatímní ústavu, která Čan-Oču zprostila odpovědnosti za převrat^[1][20] a vytvořila dočasný zákonodárný sbor.^[21] Ten Čan-Oču v srpnu jmenoval thajským premiérem; parlament jej schválil coby jediného kandidáta.^[22] Do svého kabinetu pak nominoval významnou část armádních generálů^[23] a vládnoucí juntě zajistil velmi široké pravomoci.^[1][24][25] V lednu 2016 opustil funkci šéfa armády,^[1] nicméně v srpnu 2016 docílil přijetí nové ústavy, součástí které bylo další posílení pozice junty pod jeho vedením (zejména vágní článek 44, poskytující možnost zasahovat prakticky proti jakékoli potenciálně škodlivé činnosti).^[2][26][27]

V částečně netransparentních parlamentních volbách v roce 2019 kandidoval Čan-Oča za svou stranu Síla lidového státu a stal se znovu premiérem, když porazil opoziční Stranu Thajců.^{[pozn. 2][28][29]} V roce 2020 se v hlavním městě Bangkoku konaly mnohaměsíční protivládní protesty za reformu monarchie a odstoupení Čan-Oči z pozice předsedy vlády.^[30][31]

Vyznamenání

Čan-Oča je nositelem mnoha thajských vyznamenání, včetně vojenského Řádu Rámy (V. třída, Rámova medaile za statečnost v boji) a nejvyššího stupně (speciální třídy) Řádu bílého slona.

Kontroverze

Thajský režim pod vedením Čan-Oči bývá spojován s omezováním občanských svobod, disentu a svobody médií.^[2] Vláda se dlouhodobě snaží také o reformu záležitostí souvisejících s buddhismem.^{[32][33][34][35]} Mediální pozornost vyvolala jeho široce vysílaná hudební balada o návratu štěstí do Thajska, kterou zveřejnil krátce po jmenování do čela státu v červnu 2014^[2][36] a také vlastní papírová maketa, kterou v lednu 2018 postavil před novináře s odkazem, aby své otázky směřovali na ni.^[37]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prajutch Čan-Oča na Wikimedia Commons